Přes čtyři kontinenty vedly mé CESTY K SOBĚ - MILUJI SE

Díky Markově knize můžete projít několik z jeho životních příběhů, které mu pomohly nalézt vnitřní štěstí, uvědomit si své životní priority, změnit svůj pohled na svět z konzumního na milující, nalézt svou cestu k sobě, k miluji se. V knize najdete příběhy z Donětska na Ukrajině, z Iráku, z Šalamounových ostrovů, z Demokratické republiky Kongo, ze Súdánu, z Bangladéše a dalších koutů naší planety.

Zeptali jsme se Marka JAK KNIHA VZNIKLA

Na většině cest jsem si zapisoval deníček, na několika cestách sem si zapisoval pouze nejzajímavější události. Tak byla má zásuvka napěchovaná tisícovkou listů strojopisu A4, na kterých byly zaznamenány různě rozmanité příběhy, zážitky a pocity. Letos poprvé v životě jsem zapisoval svůj deníček z cesty na blog a událost, co se přihodila, se rozšířila netem jako šíp. Určitě to bylo díky tomu, že to bylo ve válkou zmítaném Donbasu, určitě taky tím, jak moc peprný zážitek to byl. Určitě tomu přispěl i můj lidský pohled popsaný někdy až trochu živočišnou formou. Desítky převážně pozitivních ohlasů, ve mně probudily myšlenku, jestli není potřeba, jestli není ten správný čas, se podělit i o další zážitky z cest, mých postřehů, mých zážitků a zkušeností, z cest k sobě, z cest k sebe poznání, z cest k miluji se. Věděl sem, že to bude velká investice času i peněz a že je pravděpodobné, že se tento záměr ani finančně nebude rentovat. Ale něco ve mně mi říkalo, že to prostě musím rozšířit, že to má spatřit světlo světa, že to může některým lidem něco ukázat, pobavit je, napovědět. Někde uvnitř jsem cítil povinnost se o to vše podělit. Proto i samotný design knihy vznikal jako něco co ladí se samotnou knihou, co ladí se samotným poselstvím knihy a moc nekouká na obecně platná pravidla a nesnaží se být něčím konzistentním, co by mělo větší šanci, aby se prodávalo. Kniha je po všech stránkách tak trochu rebelským počinem, tím o čem píše, tím na co ukazuje, co si myslí a i jak vypadá.

Ohlasy prvních čtenářů:

Jako celek kniha působí dobře, chvílemi až neskutečně, když se člověk zamyslí nad tím, že tohle všechno zažil jeden člověk, a tolikrát bojoval o přežití... Myslím, že to v lidech probudí myšlenku, jak žijí a co řeší ve svých životech za nesmysly. A jestli to něco probudilo ve mně? Určitě! V mojí momentální situaci mě to povzbudilo a dodalo mi odvahu zkusit něco nového. Nebát se jít si za svým snem a srdcem.

Jsem přesvědčena, že příběhy jsou tak silné, že si najdou své čtenáře. Kdo bude jen trošku chtít, najde si v příbězích kousek ponaučení a pak ho uvidí i ve svém příběhu. A to mu dodá sílu.

Velmi osobité a inspirativní uchopení vztahu mezi vnitřním a vnějšim světem.

Hlavní poselství, které mi po přečtení knihy stále zní v hlavě, je: „hlavně se z ničeho neposrat“.

„Cesta k sobě, miluji se“ je surovou, lidskou a stručnou formou napsaný soubor šestnácti strhujících příběhů z cest, které Marku Havlíčkovi změnily život. Často balancuje na samotné hraně života a smrti. Jde nejen o poutavé vyprávění cestovatele a dobrodruha, ale především o dramatické situace, ve kterých autor vždy nalézá nějaké poselství, i když ho to mnohokrát téměř stojí život.